Inspirace hororu Vymítač ďábla - Posedlý chlapec údajně děsil a terorizoval své okolí

Věděli jste, že Vymítač ďábla byl inspirovaný skutečným případem?

Všechno to začalo v roce 1949, kdy se v novinách objevil článek, který pojednával o exorcismu 14 let starého chlapce. V článku vystupoval pod pseudonymem Roland Doe, jeho pravá totožnost je dodnes neznáma. 
Tohoto článku si téhož roku všiml mladík jménem William Peter Blaty a o 22 let později napsal knihu inspirovanou tímto článkem. Kniha se rázem stala bestsellerem a za nedlouho byl podle ní natočen snad jeden z nejznámějších hororů zvaný Vymítač ďábla. Vás však nejspíš nejvíc zajímá, co bylo s tím posednutým chlapcem. Co se tedy stalo?

Roland Doe (také je nazýván jako Robbie Mannheim) měl pocházet z německé rodiny luteránů, která žila v Marylandu. 
Byl to jedináček. Měl mít velmi dobrý vztah ke své tetě Harriet, která byla spiritualistka a svého synovce do tajů tohoto odvětví zasvětila. Měla ho i naučit, jak se dělá s Ouija tabulkou, kterou po její smrti využil k pokusu o její kontaktování. A tento pokus měl také všechno spustit.

Poté, co chlapec použil Ouija tabulku, aby mohl komunikovat se svou tetou, se začaly dít divné věci. Rodina slyšela zvláštní zvuky, věci se pohybovaly sami od sebe a podobně. Lidé v jeho okolí byli vyděšeni a nechápali, co se to děje. Nakonec to skončilo Rolandovým posednutím nějakou zlou entitou a teror se ještě zhoršil.

Jak už to u těchto případů bývá, chlapec začal mluvit jiným hlasem, věci kolem něj se pohybovaly a měl odpor k svatým předmětům.

Rodina už to nedokázala dál snášet a tak vyhledala pomoc knězů a ti později rozhodli o exorcismu (rituál, který slouží k vyhnání zlých sil). Tento rituál byl údajně proveden v Alexian Brothers Hospital. Exorcismus se 30x opakoval během dvou měsíců a až poté se podařilo démona dostat z chlapce ven. 
Během rituálu chlapec mluvil jiným hlasem a občas používal latinu, na jeho těle se objevovaly škrábance.

Údajně je dohromady 48 svědků, kteří viděli nadpřirozené věci kolem Rolanda, včetně několika knězů účastnících se exorcismu. Problém s těmito svědky je, že pocházeli z různých míst a specializace některých přímo vybízela k tomu, aby nehleděli na fakta. Například spisovatelé, novináři, filmoví tvůrci, pro které by byl tento příběh zlatou žílou a i ti samotní knězi v tom mohli vidět dílo ďáblovo jen proto, že tomu chtěli věřit.

Spisovatel Mark Opsasnick se na tento případ podrobně zaměřil a vyvrátil spoustu informací, které byly známi jen na základě „jedna bába povídala,“ jak se říká u nás. Lépe napsáno, vyvrátil to, že jsou zdokumentované. Vlastně to hlavní, co zjistil je, že jen minimum informací o tomto případu je skutečně potvrzených. V podstatě je asi jisté jen to, kde chlapec bydlel.

Opsasnick dále vyslechl chlapcovy sousedy a známé, podle kterých byl Roland velmi chytrý a často dělal různé srandičky a vymýšlel si. 
Dále Mark informoval o tom, že kněz Walter Halloran chlapci nezkontroloval nehty při exorcismu, takže škrábance si klidně mohl udělat sám. Kněz Halloran prý ani neslyšel, že by chlapec mluvil jiným hlasem. Latinské výrazy, které vykřikoval, se Roland mohl naučit ve škole.

U některých lidí panuje názor, že Roland byl jen rozmazlený šikanátor, který se chtěl dostat ze školy, co nejrychleji, nebo na sebe upozornit (tento názor zastává Mark Opsasnick na základě svých zjištění a výpovědí sousedů a známých). Někteří lidé zase zastávají názor, že Roland trpěl psychickými poruchami způsobenými jeho zneužíváním. Údajně ho měla zneužívat teta Harriet. V té době nebylo moc velké povědomí o duševních poruchách, takže i to je možné.

Podle Thomase Allana (napsal o tomto případu knihu, která byla kritizována pro nepřesné informace), který později také vyjádřil k posednutí jistý skepticismus, kněz Walter Halloran měl později říct, když byl požádán o rozhovor na téma chlapcova exorcismu, že o tom nemůže mluvit a nikdy nebyl způsobilý k tomu, aby stav chlapce posoudil.

Roland Doe si údajně na exorcismus nepamatuje, založil si rodinu a je úspěšným. Podle některých informací dokonce dělá pro vládu, ale tak jako tak, nic není potvrzeno a dosud není známo, jak se skutečně jmenuje. Zajímavé je, že všechny informace o něm pocházejí až z druhé nebo i třetí ruky, rodina se nikdy nevyjádřila, podle toho, co jsem zjistil.

Podle mě si to Roland nejspíš vymyslel, anebo byl přesvědčen aby si to vymyslel, protože na tom taky mohl těžit, třeba jeho rodina dostala nabídku na nějaká procenta z případných knih či filmů, ale to je jen teorie. Klidně to mohla být duševní porucha, jenže to by přece exorcismus nepomohl, že ano? Právě proto mě napadla taková věc. Co když exorcismus nepomohl? Co když o Rolandovi slyšíme jen od ostatních proto, protože mu propukla schizofrenie, která v té době nebyla moc dobře popsána, a rodina se to rozhodla ututlat? Možná se potom dvou měsíčním exorcismu na chvíli uklidnil (což možné je), ale schizofrenie nezmizí tak lehce, podle mě by to leccos vysvětlovalo a ten zbytek, jako paranormální aktivity v domě, si rodina mohla snadno vymyslet, aby příběhu dodala na „uvěřitelnosti.“ A svědci, kteří později některé tyto aktivity potvrdili, mohli být uplaceni nebo přesvědčeni, že se tak skutečně dělo.

Nejpravděpodobnější verze je asi ta, že Roland byl jen chytrý šprýmař, co toužil po pozornosti, ale absence rozhovorů přímo s ním nebo s jeho rodinou je řekněme dost podezřelá. Kdo ví, třeba byl vážně posednutý zlými silami, a proto o tom nechce rodina mluvit nebo duševně nemocný.

Co si myslíte vy? Napište mi do komentářů a podělte se o vaše teorie a názory, nebo mi jen dejte vědět, jestli se vám článek líbil či nelíbil. Budu vděčný za každý komentář a ohodnocení :)

Komentáře lze nastavit i jako anonymní. Stačí rozkliknout jen malý obrácený trojúhelník po kliknutí na "zadejte svůj komentář."