Snowtown - Nejhorší australský sériový vrah John Bunting se svými přáteli vraždil pedofily a bral to jako „spravedlnost"
Předměstí prolezlá chudobou, plná rodičů bez práce zanedbávajících své děti, tak by se dala popsat
místa, z kterých povstal John Bunting a jím vedená skupinka
nelítostných vrahů.
Bunting se narodil roku 1966 v Inale, předměstí města Brisbane ve spolkovém australském státu Queensland.
Nebyla to nikterak bohatá čtvrť, ale Bunting měl „štěstí“ a nenarodil se do úplně špatné rodiny (je o ní málo informací, ale lze spekulovat, že to nebyla žádná hitparáda vzhledem k jeho pozdějším činům). I tak neušel mnohým nástrahám, které taková místa skýtají.
V mládí byl psychicky i sexuálně týrán starším bratrem svého kamaráda. Tato zkušenost v něm probouzela nenávist, kterou si vybíjel u zvířat. Rovněž u něj způsobila nenávist k homosexuálům a také k pedofilům.
Ve škole měl problémy a tíhnul k
nacismu. Dokonce si pořídil kopii Mein Kampf. Rodiče rád trápil
tím, že kreslil hákové kříže.
Když se v prosinci roku 1991 přestěhoval do Waterloo corner road v Salisbury, chudého předměstí Adelaid, se svojí tehdejší manželkou, představili se mu dva sousedé žijící jako pár. Robert Wagner a Barry Lane.
Robert byl v mládí stejně jako John obětí sexuálního zneužívání a domácího násilí. Byl to někdo, kdo ve svém životě hledal osobu, jenž by ho mohla vést. Tuhle osobu spatřil v Johnu Buntingovi, jehož filozofie, která spočívala v nenávisti k pedofilům a homosexuálům (mezi kterými Bunting nerozlišoval) a pomstě na těchto lidech, Roberta zaujala.
Bunting měl obrovské charisma a dobré vystupování, takže se není čemu divit, že v něm Wagner opravdu viděl někoho, koho by mohl následovat. Díky Buntingovi jeho vztah s Barrym Lanem dlouho nevydržel, z očividných důvodů.
Barry byl homosexuál a považován za pedofila (styk s nezletilými), který v Buntingově filozofii také něco viděl, protože sám nebyl zastánce zneužívání dětí (nebo se možná chtěl zalíbit Buntingovi). Rád na sebe bral vizáž ženy, což Johna štvalo.
I přesto, že ho Bunting nesnášel, s ním udržoval vztah, protože se chtěl dozvědět jména pedofilů z okolí. Barry mu tedy poskytl jména několika mužů, kteří podle něj zneužili nějaké děti.
Další člověk který se s Buntingem často stýkal, byl Mark Haydon. Ne moc inteligentní muž z pracující třídy, a taktéž oběť sexuálního zneužívání. Opět není divu, že stejně jako Wagner, Buntinga následoval. Oba toužili po vůdcovské postavě a o nějakém „vyšším smyslu.“
John se na své okolí snažil působit dojmem spořádaného a ochotného muže. Takového, který vám pomůže opravit auto či přestěhovat nábytek a nic za to nechce. Byl velmi oblíbený a této oblíbenosti se snažil patřičně využít. Díky tomu se dostal do života Elizabeth Harveyové.
Elizabeth byla matka samoživitelka, jejíž synové byli zneužiti jejím bývalým přítelem a policie se tím nechtěla zabývat.
V té chvíli na scénu přišel Barry Lane, jenž ji představil Johnovi a ten se postaral o to, aby její bývalý zmizel ze sousedství. Toho docílil neustálým rušením nočního klidu a vandalismem (údajně házel po jeho domě i části klokaních těl... opravdu sympaťák).
To udělalo největší dojem na syny,
převážně na 14 letého Jamese Vlassakise (příjmení po otci,
který ho také sexuálně zneužíval a v mladém věku zemřel).
Ten v Johnovi začal vidět otce, kterého nikdy neměl, a toho začal
John využívat.
Jeho vztah s dětmi Elizabeth také vedl k tomu, že s ním začala chodit a to i navzdory tomu, že byl John stále ženatý.
Jeho vztah s dětmi Elizabeth také vedl k tomu, že s ním začala chodit a to i navzdory tomu, že byl John stále ženatý.
Marcus Johnson, Elizabetin bývalý (ne ten pedofil, ale muž ještě z předešlého vztahu), je občas jezdil navštěvovat (někdy s ním přijel i jeho syn David), protože s ním Elizabeth měla syna Troye, jenž bydlel u ní. Troy také sexuálně zneužil svého na půl nevlastního bratra Jamese Vlassakise, jenž byl pod zhoubným vlivem Johna Buntinga.
Díky tomu, jak častým hostem byl Marcus v domě Elizabeth, měl také to „štěstí“ setkat se s Johnem Buntigem, který občas zval do domu sousedy, na takové „posezení,“ kde se s nimi bavil o tom, jak systém selhává, že pedofilové (myslel tím i homosexuály) učí ve školách a nikdo s tím nic nedělá. Téma pedofilie a homosexuálů zabíralo v podstatě celou debatu. Bunting se nebál před sousedy mluvit o tom, že by všechny tyto lidi nejradši mučil a pozabíjel. Většina lidí s ním souhlasila. Vzhledem k tomu, že většina lidí v tom sousedství pocházela z nuzných poměrů a zneužívání dětí, jak jste si mohli všimnout, tam byl poměrně častý trend (otřesné sociální podmínky si vybírají svoji daň), není překvapivý jejich souhlas s Buntingovými názory.
Tito lidé také pomáhali doplnit Johnův seznam lidí, kteří si zaslouží zemřít. Samozřejmě na těchto „sedáncích“ nechyběl Robert Wagner, jeho pravá ruka a Mark Haydon spolu s Barrym Lanem, kteří už Johnovy názory znali. Haydon a Wagner je brali jako „zákon.“
John v ložnici svého domu vyrobil síť se jmény, jež měla patřit pedofilům. Říkal jí „Pavoučí zeď“ nebo „Zeď pavouků.“ Jak jsem napsal výše, se jmény pomáhal Barry Lane, který znal místní pedofily. K Barryho smůle se však jeho fotka skvěla uprostřed této sítě. Možná tak Lane činil, aby stoupl v Johnových očích, to však bylo s přihlédnutím k jeho minulosti nemožné.
Roku 1992 John a Robert zabili Clintona
Trezise (22), přítele Barryho, který zjistil, že Clinton údajně
zneužil dítě (pochybuje se o pravdivosti tohoto tvrzení) a tak o
tom řekl Buntingovi. Lane sám měl údajně při vraždě, která
se odehrála v Johnově domě, do kterého byl Clinton pozván pod
záminkou společenské akce, napomáhat. Clintonovo tělo bylo
objeveno v mělkém hrobě roku 1994 poblíž jedné farmy,
identifikováno bylo až mnohem později (rok 1997 nebo 1999). I
přesto, že Clintonova sestra bratra oznámila jako zmizelého,
policie tomu nevěnovala pozornost.
Další obětí byl roku 1995 mentálně
postižený (ne tak jak si asi představujete, dokázal se o sebe
postarat) Ray Davies (26), který žil v karavanu na pozemku Suzane
Allenové. Stal se obětí mučení (trhání nehtů, drcení varlat) a vraždy poté, co ho Allenová
obvinila z pedofilie.
Na této vraždě se kromě Wagnera a
Buntinga podílela taktéž Johnova přítelkyně, a matka Jamese Vlassakise, Elizabeth
Harveyová. Údajně Daviese bodla do nohy a poté ho měl Wagner
uškrtit propojkami ze svetru. Davies nebyl nikdy nahlášen jako
pohřešovaný, protože před smrtí ho donutili nahrát vzkaz pro
Suzane Allenovou, že odjíždí pryč. Taktéž ho donutili říct
svoje bankovní údaje.
John Bunting se Suzane Allenovou (47)
udržoval sexuální vztah (tak nejspíš zjistil informace o
Daviesovi), a to i přes jeho trvající vztah s Elizabeth, jenomže
i Suzane se mu znelíbila a tak se jí rozhodl
zabít, o tomhle však nejsou důkazy, které by to potvrzovaly,
protože Bunting u soudu tvrdil, že zemřela na infarkt, a až poté
ji měli rozřezat. Nevím, co z toho je pravda, ale nemožné to není. U
soudy by jim to stejně moc nepřitížilo.
Ostatky policie nalezla na zahradě Johnova domu ve Waterloo Corner Road až v roce 1999. Po vraždě pobírali její důchod, což policii přišlo podezřelé, protože po nějaké době byla vedena jako pohřešovaná. Díky tomuto činu si police poprvé spojila Buntinga a Wagnera s pohřešovanou osobou.
Ostatky policie nalezla na zahradě Johnova domu ve Waterloo Corner Road až v roce 1999. Po vraždě pobírali její důchod, což policii přišlo podezřelé, protože po nějaké době byla vedena jako pohřešovaná. Díky tomuto činu si police poprvé spojila Buntinga a Wagnera s pohřešovanou osobou.
Jedním z hlavních motivů, proč
zabíjeli, byly peníze. Když nebudeme počítat, jaké měli John a
Robert potěšení z mučení svých obětí, tak mučili také
proto, aby jim oběti sdělily hesla k účtům nebo je donutili
zavolat svým blízkým a říct, že odjíždí pryč. Těmto
nahrávkám se říká „Voices of the dead.“
Těla většinou skončila v barelech s
kyselinou.
V té době se John a Elizabeth spolu s
jejími dvěma syny Troyem, jehož měla s Marcusem Johnsonem, a Jamesem Vlassakisem, který v
Johnovi viděl otce a měl k němu čím dál tím silnější vztah,
přesunuli do domu v Murray bridge.
Další obětí se stal v roce 1997
Michael Gardiner (19). Chlapec, který otevřeně vystupoval jako gay
a Johnovi se zdálo, že to dává až moc na odiv a navíc se prý
choval divně při hlídání dětí jedné ženy, která měla
aférku s Wagnerem.
Dostal se tedy na „Zeď pavouků“ a zanedlouho byl „poctěn“ Buntingovou a Wagnerovou návštěvou, při které ho brutálně mučili (trhání nehtů, opakované škrcení, drcení různých částí těla) a nakonec zabili. Samozřejmě byl donucen nahrát vzkaz a prozradit bankovní údaje.
Téhož roku se stal cílem i Barry
Lane, jenž Johnovi pomohl získat mnoho jmen. Jelikož však od něj
John už nic nepotřeboval, mohl se ho „konečně“ zbavit. Jednou
z motivací určitě bylo to, že byl předtím, než poznal Johna, v homosexuálním
vztahu s Robertem Wagnerem, který teď byl Johnovou pravou rukou.
Při vraždě pomáhal Thomas
Trevylian, který se stal následující obětí, protože trpěl
schizofrenií a dalšími poruchami, a tak se John bál, že by o
vraždách mohl začít mluvit. Oběsili ho na stromě, tak aby to
vypadalo jako sebevražda, což se povedlo.
Policie v té době vedla už trochu
rozsáhlejší pátrání po zmizelých osobách, protože nakonec i
některé oběti Johna Buntinga, „které po sobě zanechaly vzkaz,“
byli svými blízkými nahlášeny jako pohřešovaní, včetně
Barryho Lana.
Policie zjistila, že navzdory Barryho stavu „pohřešovaného,“ někdo bere peníze z jeho účtu. Tímto mužem byl Robert Wagner. V této fázi ještě nevěděli, že jde o sériové vraždy. Ale se zmizeními si začali spojovat Roberta Wagnera i Johna Buntinga, protože měli napojení na všechny pohřešované, včetně Suzane Allenové.
Intervaly mezi vraždami byly čím dál
tím kratší a Buntingova a Wagnerova chuť mučit a zabíjet čím
dál tím větší.
Na řadu přišel roku 1998 další cíl. Drogově závislý Gavin Porter (29). Byl to kamarád Jamese Vlassakise.
Prý se John bál zhoubného vlivu, jenž mohl Gavin mít na Jamese, jeho chráněnce.
Údajně, i navzdory otcovskému vztahu, který James s Buntigem měl, James ještě nevěděl o tom, že John vraždí lidi z okolí, a že se na jedné z vražd podílela dokonce i jeho matka Elizabeth.
Jednou, když James odjel, Bunting a Wagner Gavina vzali, mučili ho a nakonec zavraždili. Samozřejmě až poté, co jim prozradil své bankovní údaje, jako obvykle. Při vraždění a mučení byli čím dál tím víc brutálnější.
Poté, co se James Vlassakis vrátil, John Bunting za ním přišel a vzal ho do kůlny, kde mu ukázal Gavinovo tělo a poté těla ostatních zavražděných v sudech s kyselinou. Jamese to samozřejmě šokovalo, ale vzhledem k tomu, že byl pod silným vlivem Buntinga, v kterém si projektoval otce, jakého nikdy neměl, tak se nakonec uklidnil. John mu řekl, že Gavin byl k ničemu a odpad, jelikož byl feťák. Také mu vysvětlil, že oni vlastně „konají dobro,“ protože vraždí ty „špatné.“
Není ověřeno jestli to opravdu proběhlo takhle nebo podobně, možná James věděl o vraždách od začátku.
Jednoho dne se Vlassakis Buntingovi svěřil, že ho jeho nevlastní bratr Troy (21) kdysi sexuálně zneužil. To Buntinga rozzuřilo a tak, když Elizabeth odjela, John zavolal Robertovi a Troye si podali spolu s Jamesem. Po dlouhém mučení (škrcení, trhání nehtů a drcení různých částí těla jako obvykle) ho konečně zavraždili. Samozřejmě byl donucen nahrát zprávu pro Elizabeth, že odjíždí a už se nevrátí. Tohle také byla první vražda, které se měl Vlassakis účastnit.
Další na řadě byl Fred Brooks (18),
mentálně postižený syn Jodie Eliottové, která byla do Buntinga
zamilovaná. Měl být pedofilem, ale nic takového nebylo potvrzeno.
Spíš byl vybrán díky tomu, jak snadnou obětí byl. Ani on se
nevyhnul brutálnímu mučení, které dle pozdějších slov Jamese
Vlassakise u soudu, bylo čím dál tím brutálnější.
Gary O´Dwyer (29), byl pro naše vrahy
cizinec, ale obětí se stal díky tomu, že kulhal, kvůli
autonehodě. Pobíral penzi a byl snadným cílem.
Elizabeth Haydonová (37), manželka
Marka Haydona, který napomáhal při vraždách, se stala další
obětí.
Bunting si jí vybral, protože ho
začala iritovat, prý mu dělala i nějaké návrhy.
S Markem Haydonem se čato stýkali, takže i s ní, a Mark ji měl dokonce říct nějaké informace o vraždách, a to se stalo dalším důvodem k tomu, proč bylo Johnem rozhodnuto o jejím odstranění. A v této chvíli se začala smyčka kolem vražedné čveřice utahovat.
Jelikož Bunting tušil, že probíhá
nějaké policejní pátrání, rozhodl se všechny barely se
zavražděnými přesunout do opuštěné banky ve Snowtownu, kterou
si k tomuto účelu pronajali.
Poslední obětí byl v březnu roku
1999 David Johnson (24), nevlastní bratr Jamese Vlassakise, syn
Marcuse Johnsona, jenž byl bývalý manžel Elizabeth Harveyové.
Spekuluje se o motivech. Jelikož Marcus Johnson často navštěvoval Elizabeth, kvůli svému synu Troyovi, občas s ním přijel i David, který si údajně sem tam dělal z Johna srandu a choval se k němu trochu arogantněji.
David měl zájem o počítače a James Vlassakis mu jednou řekl o počítači ve Snowtownu, který by mohl prodat za hodně peněz. Žádný samozřejmě nebyl, ale to on nevěděl a tak se tam jel s Jamesem podívat. Vlassakis ho zavedl do opuštěné banky, kterou si Bunting pronajal, a David se stal po brutálním mučení jedinou obětí z této série vražd, která byla opravdu zavražděna ve Snowtownu.
Jelikož krvežíznivost Roberta Wagnera a Johna Buntinga s každou vraždou stoupala. Roberta napadlo, že by si mohli kus Davida odřezat a sníst ho. Z myšlenky se stal plán a tak odřezali kus Davida a vzali ho sebou za svým kamarádem, který maso připravil a neměl absolutně žádné tušení, co to vlastně upekl a snědl.
Fotky všech obětí chronologicky podle datu úmrtí https://i1.wp.com/www.learning-history.com/wp-content/uploads/2018/07/Snowtown-murders-4.jpg?resize=850%2C382&ssl=1 |
Když zmizela Elizabeth Haydonová, police začala
tušit, že se děje něco strašného.
Další zmizelá osoba, která byla
napojena na Wagnera a Buntinga, to nemohla být náhoda.
Mark Haydon samozřejmě řekl, že pouze
odjela, aby ochránil své komplice, ale její bratr ji nahlásil jako zmizelou.
V době kdy Haydonová zmizela, byl u Haydonových zaparkován landrover, do kterého Bunting, Haydon a Robert dávali nějaké věci v pytlích na odpadky, to vzbudilo u sousedů podezření a policie si začala dávat na tuto skupinku větší pozor. Policie vyhlásila pátrání po tomhle vozidle a dokonce vyslechla Roberta i Johna, aby se dozvěděla kam auto zaparkovali, nic však nezjistila. Nakonec auto vystopovala do Snowtownu, o kterém policie věděla, že se tam John v poslední době zdržuje, a našli ho na pozemku jednoho muže, který tvrdil, že Buntinga zná a také prozradil, že v autě byly nějaké barely, které Bunting se svými přáteli přesunul do staré banky, kterou si pronajali.
Policie se tedy do banky podívala a
našla 6 barelů s mrtvými těly uvnitř. 11 dní po vraždě Davida
Johnsona.
První zatčení byli Bunting (spolu
s ním byla přivedena k výslechu Elizabeth), Wagner a samozřejmě
Haydon. Následně byl zatčen Vlassakis a všichni byli obviněni.
Proces se táhl dlouhých 20 měsíců
s tím, že ne všechny skutečnosti byly vyřešeny. K úplnému
ukončení došlo až roku 2007. Z tohoto důvodu se stal „případ
Snowtownských vražd“ nejdelším a nejhorším procesem v
Austrálii.
Haydon, Bunting a Wagner https://cvltnation.com/wp-content/uploads/2019/01/Screen-Shot-2019-01-31-at-19.40.14-750x552-1.png |
John Bunting byl odsouzen za 11 vražd
na doživotí bez možnosti propuštění. Robert Wagner dostal to
stejné za 10 vražd (přiznal se ke třem). Mark Haydon byl odsouzen
za napomáhání při vraždách k 25 letům s možností propuštění
po 18 letech. Proces urychlila spolupráce Jamese Vlassakise, který
se poté, co jeho matku Elizabeth zabila rakovina, rozhodl svědčit.
Otálel kvůli jejímu podílu na vraždě Raye Daviese.
Bunting mu údajně s velikou radostí popsal celý průběh Daviesovi vraždy i s detaily. Díky spolupráci Dostal Vlassakis za 4 vraždy doživotí s možností propuštění po 26 letech.
Wagnerova poslední slova u soudu byla: „Pedofilové dělají příšerné věci dětem. Autority ohledně toho nic nepodnikly. Rozhodl jsem se něco udělat. Děkuji.“
Tady je buď vidět jeho zaslepenost k Buntingovi (či k vlastním činům) nebo pokus o naklonění veřejného mínění. Wagner minulý rok podal žádost o propuštění, ale ta byla nepřekvapivě zamítnuta.
Ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že
primární motivací Buntinga a Wagnera bylo potěšení a peníze.
Svou ideologií si to jen ospravedlňovali. Ze začátku tomu nejspíš
i věřili, ale s postupem času jim muselo být jasné, že jejich
touha po „spravedlnosti“ v tom nehraje zas tak velkou roli, když zabíjeli i lidi, kteří nebyli pedofily.
Na tomhle případu je nádherně
vidět, jak otřesné sociální podmínky plodí to nejhorší z
nás.
Kdyby nebylo Buntinga, ostatní by se pravděpodobně vrahy nestali. Jenže Bunting byl a využil zranitelnosti těchto lidí. Ne každý člověk má předpoklady k tomu být sériovým vrahem, ale pokud už tyto předpoklady má a narodí se do podmínek, které nejsou přívětivé, tak je tu riziko, že tyto předpoklady už nebudou jen předpoklady, a ještě k tomu, když tyto předpoklady umocní nějaký charismatický muž, pod záštitou „spravedlnosti.“
John Bunting sám měl předpokladů k tomu být sériovým vrahem až až. Sexuální zneužití v mládí a nejspíš ne moc harmonické vztahy v rodině ho navedli na velmi temnou cestu. Můžeme ho nazvat typickým narcistickým sociopatem, jenž si užíval utrpení druhých a zejména moc, kterou nad nimi měl. Rád byl středem pozornosti a chtěl být důležitým, proto si našel své společníky a snažil se mít velký vliv na své sousedy.
Robert Wagner nebyl tolik odlišný od Buntinga, ale chtělo to Buntinga, aby se stal tím, čím se stal. I když možná ne, pravdu se nedozvíme. Narozdíl od ostatních členů vražedného "gangu," byl Robert více soběstačnější a dalo by se říct, že byl "více rovný" Buntingovi, protože se sám podílel na plánování vražd a užíval si je podobně jako Bunting, narozdíl od něj nejspíš nebyl tolik narcistický a možná vážně věřil tomu, že dělá dobrou věc.
Mark Haydon byl narozdíl od nich jen taková louka, jež se nechala vést a pravděpodobně opravdu věřil, že konají "dobro" nebo alespoň, že nekonají úplně špatně.
Zajímavou otázkou je, co se
odehrávalo v hlavě Jamese Vlassakise? Někteří lidé tvrdí, že
účasti na vraždách skutečně litoval a po matčině smrti už ho
nic nedrželo zpátky a tak mluvil. Je tomu skutečně tak? Nechtěl
si spíše ulehčit? Kdo ví? Údajně bral ke konci vražedného
řádění heroin, takže to by mohlo svědčit o jeho emocionální
bolesti, ale skutečně ho bral?
Mnoho informací o vraždách pochází právě od Jamese, který popisoval, jak si Robert a John vraždění užívali. Přirovnal to k tomu, jako když dítě získá hračku, kterou hrozně dlouhou dobu chtělo, takové nadšení to prý bylo.
Vlassakis taktéž řekl, že jeho matka z vraždy Raye Daviese neměla dobrý pocit, i přes její špatné zkušenosti s pedofily, proto se také nepodílela na dalších vraždách. To zní uvěřitelně.
James je v podstatě taky obětí,
protože pod vlivem Buntinga byl od svých 14 let. Není tedy žádným
překvapením, s přihlédnutím k jeho minulosti, že ho následoval.
Uvidíme jestli bude podmínečně propuštěn (měl by to být rok
2027 nebo později).
Případ „Snowtownských vražd“ je
také zvláštní tím, že většina sériových vrahů volí jako
své oběti cizí osoby, aby s nimi nemohli být spojeni. Tato série
je tedy velkou výjimkou, protože většina obětí byla dokonce
přáteli vrahů.
Paradoxní je skvrna, kterou tohle
řádění nechalo na městě Snowtown, kde se stala jen jedna
vražda, ale jelikož těla byla objevena tam, tak se veškerá
pozornost soustředila právě na tohle „nevinné“ město. Když
už nic, tak to alespoň zvedlo vlnu turismu.
O této události je natočen film Snowtown z roku 2011, který je poměrně dost věrný a je natočen z pohledu Jamese Vlassakise. Kvůli natáčení bylo dokonce pozdrženo zveřejnění informací o případu na žádost tvůrců.
Film je hodně depresivní a tíživí, takže se na něj podívejte jen na vlastní nebezpečí.
O této události je natočen film Snowtown z roku 2011, který je poměrně dost věrný a je natočen z pohledu Jamese Vlassakise. Kvůli natáčení bylo dokonce pozdrženo zveřejnění informací o případu na žádost tvůrců.
Film je hodně depresivní a tíživí, takže se na něj podívejte jen na vlastní nebezpečí.
Komentář lze nastavit i jako anonymní. Stačí rozkliknout ten malý obrácený trojúhelník po rozkliknutí "Zadejte svůj komentář."
Děkuji za článek, u filmu prostě nevydržím a aspoň mám přehled o celém příběhu. Je zajímavé, jak někdo touží po "spravedlnosti" a ještě zajímavější je, jak se ostatní lidé nechají tak lehce manipulovat. Souhlasím s tebou ohledně těch sociálních podmínek a vlastně s celou tou částí.
OdpovědětVymazatMusím ale říct, že těch jmen bylo až moc, což ale samozřejmě není tvoje chyba. Hlavně oceňuji, že sis s tím dal takovou práci. :) Těším se na další článek!